V horských smrčinách Evropy se skutečně děje něco vážného. Je to téměř všude. Zřejmě v důsledku globálních změn klimatu začaly v evropských horách hromadně odumírat smrčiny.

Babí hora, Vysoké a Nízké Tatry, Poľana, Velebit, Šumava, Kalkalpen, Dürrenstein (první rakouská oblast divočiny), Šar Planina... tam všude přírodní smrčiny hromadně podléhají ataku lýkožroutů. V teplejším klimatu se kůrovci silně přemnožují a smrky oslabené suchem již nejsou schopné se lýkožroutům účinně bránit. Někde se snad smrčiny samovolně opět obnoví, ale často je osud tohoto typu lesa velmi nejistý. Tam, kde na smrčiny níže navazují jedlobučiny a javořiny, se lesní vegetační pásma posunou nahoru. Místo smrku nastoupí buk. Tam, kde ovšem díky mýcení lesů bučiny chybí a na horské smrčiny navazují jen kulturní smrkové monokultury, je na člověku, aby do lesního prostředí vnášel potřebné druhy dřevin - buk, jedle, javor, jeřáb apod.

Vlkodlak ze Smrku