Pokud původní definici "Divočiny" zjednodušíme, tak můžeme napsat, že "Divočinou" je člověkem nedotčené přírodní území mající minimální rozlohu 5000 akrů. Z toho vyplývá jasný fakt, že žádnou lokalitu nacházející se v České republice nelze označit za "Divočinu". U nás máme jen nepatrné střípky přírodních lokalit připomínajících divočinu. Jsou to třeba ledovcové kary, suťoviska, pralesovité lesní rezervace, reliktní bory rostoucí na temenech skal v Labských pískovcích, rašeliniště apod.

K tomu, aby území nedotčené přírody zůstalo i nadále divočinou a tamní přírodní ekosystémy se vlivem okolních člověkem pozměněných pozemků nezhroutily, musí mít dostatečnou rozlohu (dle amerického práva minimálně 5000 akrů).

Restoration Areas

"Restoration Area" je území, kde se člověk rozhodl nastartovat přírodní procesy. Jako "Restoration Areas" můžeme označit například řeky, jejichž zregulovaná koryta navracíme do přírodě blízkého stavu (tzv. revitalizace - zpřírodnění). Bagry prokopeme napřímené koryto a vyhloubíme meandry nové zpřírodněné řeky. Břehy nově vybudovaného přírodě blízkého meandrujícího koryta vodního toku pak osázíme vhodným břehovým porostem. Za "Restoration Area" můžeme považovat i smrkovou monokulturu, kterou postupně převádíme na přírodě blízký les. V kulturní smrčině vykácíme malé, více méně kruhové plochy (kotlíky) do kterých pak vysázíme ty druhy dřevin, jež by na tom daném stanovišti přirozeně rostly.

Mezinárodní svaz ochrany přírosy (IUCN) definuje několik kategorií chráněných území na základě jejich hospodářského plánu. Toto dělení je uznáváno mezinárodními orgány jako Organizace spojených národů i mnoha národními vládami coby globální standard pro definici a evidenci chráněných území a jako takové se stává součástí vládních legislativ.