I vy nám můžete pomoci,

podívejte se jak

On the way to Vienna

Na cestě do Vídně, když si to Gustav Mahler (vlak EuroCity pojmenovaný po slavném rakouském hudebním skladateli) trádoval kolem povodňových hrází řeky Moravy v Rakousku, jsem opět spatřil ten úžasný aspekt Dolního Pomoraví. Znám jej moc dobře a je vlastně jedním z důvodů, proč sem tak rád jezdím. O co jde?

 

Existence Rakouské spolkové republiky zachránila dolní úseky řek Moravy (March) a Dyje (Thaya) před ohavnou kanálovou regulací. Na výsostném území České a Slovenské republiky je řeka Morava a Dyje spoutaná hrázemi do nevzhledného kanálu s totálně holými břehy bez jediného keře či stromu.

Kanalizovaná řeka Dyje pod Břeclaví. Řeka Dyje je tu spoutaná hrázemi a upravena do nevzhledného kanálu s holými břehy bez jediného stromu či keře.

Kanalizovaná řeka Dyje pod Břeclaví. Řeka Dyje je tu spoutaná hrázemi a upravena do nevzhledného kanálu s holými břehy bez jediného stromu či keře.

 

Ovšem tam, kde řeka Morava tvoří státní hranici mezi Rakouskem a Slovenskem, v případě řeky Dyje mezi Rakouskem a Českou republikou, nikdy nedošlo k tak pro přírodní řeky devastující regulaci. Na rakousko-slovenském pomezí byly jen pomístně prokopány meandry řeky Moravy a její břehy zpevněny kamenným záhozem. Ale co je hlavní. Zde jsou protipovodňové hráze odsazené dál od řeky. Někdy je to jen pár stovek metrů, jinde třeba i přes kilometr. V mezihrázovém prostoru má řeka šanci svobodně meandrovat. Vznikl tu prostor pro krásnou lužní divočinu. Přitom i z hlediska protipovodňové ochrany je tento systém volného ohrázování mnohem lepší jak ta strohá kanalizace vodních toků, neboť řeka má za vysokých vodních stavů k dispozici rozsáhlý inundační prostor. Čím větší je tento záplavový prostor mezi hrázemi, tím menší hrozí nebezpečí jejich přelití či protržení. Navíc luhy v území mezi hrázemi mají zachován přírodní dynamický záplavový režim. To je pro lužní přírodu nesmírně důležitý aspekt.

Takže jsou všichni spokojeni. Obyvatelé obcí a městeček u řeky Moravy jsou chráněni před velkou vodou, neboť řeka se za povodní má kam bezpečně rozlít, a ochránci přírody se mohou těšit z úžasné lužní divočiny dosud zachovalé v mezihrázovém prostoru.

Stačí ale jen ujít zhruba 3 kilometry po proudu řeky Dyje a situace se dramaticky změní. Dostaneme se na moravsko-rakouské pomezí a z Dyje se stává nefalšovaná přírodní divočící řeka volně plynoucí nádhernou lužní přírodou.

 

Když to takhle hezky funguje v Rakousku, tak proč to neobnovit i na Moravě? Odpověď není zdaleka tak jednoduchá, jak by se zdálo. I kdyby existovala v České republice vůle odsadit protipovodňové hráze dál od vodních toků a ve vzniklém mezihrázovém prostoru dát řece šanci na přírodní vývoj, stojí v této cestě překážky. Jsou to nejen finanční otázky, ale především složitost výkupů potřebných pozemků rozkládajících se okolo našich řek. Sehnat souhlas k odprodeji půdy od všech majitelů pozemků to je často velmi tvrdý oříšek. Právě na tom již zkrachovalo mnoho dobrých projektů. Ale za pokus by to rozhodně stálo. Kdyby se podařilo vykoupit potřebné pozemky, získali bychom revitalizací našich řek nejen lepší protipovodňovou ochranu, ale i postupně obnovující se jedinečnou lužní přírodu.

 

Vlkodlak ze Smrku

Tento web využívá cookies. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Nesouhlasím, chci více informací.

Souhlasím