Barevný prales

Bylo, nebylo

V říjnu nastalo babí léto a na Soutok přišly nádherné teplé a slunečné dny. Neváhal jsem, vzal si svoje kolečkové brusle (in-line) a vzhůru do lužního lesa. Na kolečkáčích jen v tričku a kraťasech jsem po cestách dobruslil až na Košárské louky. Zde jsem usedl na kraj panelové cesty a kochal se krajinou. Otevíral se mi široký pohled na rozlehlé louky a lužní les v pozadí. Les byl nádherně barevný, nikdy jsem ho takhle neviděl. Fialové, oranžové, červené, sytě zelené i žlutě zabarvené koruny mohutných jasanů úzkolistých rostoucích v protilehlém lužním lese poutaly moji pozornost. Na jednom ze stromu na okraji lesa jsem si všiml bílé skvrny. Zamířil jsem tam tedy svůj dalekohled.

Na větvi tam seděla krásná bílá volavka. Její oslnivě bíla barva zvýrazněná paprsky říjnového sluníčka jasně kontrastovala s podzimní náladou lužního lesa v pozadí.

Najednou se mi v zorném poli mého dalekohledu mihla silueta mohutného dravce. Orel královský zaútočil na sedící volavku. Bílá volavka okamžitě odlétá poplašeně pryč z teritoria orla. Orel očividně spokojený s výsledkem svého ataku krouží nad svým domovským lesem.

Těším se pohledem na tohoto překrásného dravce, jehož hnízda na Slovensku jsem již tolikrát měl na starosti. Mohutné tmavé tělo s dvěma bílými skvrnami na zádech, široká křídla a jasně zářící zlatavá hlava orla; vše se ostře vyjímá na blankytně modrém nebi. Po chvíli dosud plachtící orel několikrát mávne perutěmi a mizí mi nad barevnými korunami lesních velikánů pralesa Cahnov.

Je tomu pár let, kdy jsem byl na témže místě svědkem podobné události. Tenkrát orel královský vyháněl ze svého hnízdiště luňáka červeného. Předváděli spolu nádherné vzdušné souboje. Šli po sobě pařáty. I tehdy byl orel úspěšný a luňák kvapně opouštěl místo boje. Totéž ve stejné lokalitě někdy pozorovali i rakouští ornitologové přes řeku Dyji (Thaya), která zde tvoří státní hranici.

Vlkodlak ze Smrku