Tak už jsme zase na cestách. Tentokrát se vydáme z Brna do rakouského Pomoraví. V Brně hl.n. nasedneme do vlaku EC Franz Schubert. Lokomotiva Taurus zahraje svou znělku a rozjede se spolu s námi směr Břeclav, Wien. Kolem Pouzdřanské stepi si to už pádíme vysokou rychlostí. Přes řeku Svratku jsme přejeli zrovna, když to Taurus dotáhl na stošedesátku. My se tu přesto na chvíli zastavíme. Ukážeme si totiž, jak ve zdejších lužních lesích hospodaří státní podnik Lesy ČR, s. p. závod Židlochovice. Podíváme se na to hezky z výšky:

Šachovnicové holoseče v lužních lesích u Pouzdřan; zdroj: mapy.cz

Na snímku vidíme přímo úchvatné šachovnicové holoseče. Samozřejmě, že na takový způsob hospodaření potřebují Lesy ČR, s.p. výjimku. Dle Lesního zákona se totiž holé seče nesmí navzájem dotýkat (ani rohy). Lesy ČR, s.p. tuto výjimku dostaly. Dokonce za tichého souhlasu občanských sdružení Hnutí DUHA a spol.

Šachovnicové holoseče v lužních lesích u soutoku Moravy a Dyje; zdroj: mapy.cz

Ale my se jedeme podívat na to, kterak v luhu hospodaří Rakušané. V Břeclavi vysedáme z vlaku EC. Nastoupíme do Lasičky tažené opět Taurusem a ta nás hezky doveze až k řece Moravě. My spolu nakoukneme do tří hlavních lesních celků rakouského Dolního Pomoraví - Fürstenwald u Hohenau, Drösinger Wald a WWF Naturreservat Marchauen. U všech tří lesních celků můžeme jasně vylišit území, kde se prakticky lesnicky nehospodaří. Je to ta pravá lužní divočina - Echte Auen Wildnis. Tato divočina sestává z odstavených ramen řeky Moravy obklopených měkkým luhem (vrba, topol) s fragmenty luhu tvrdého (dub, jasan, jilm). Tuto mozaiku doplňují mokřadní louky a rákosové porosty. Vše působí divokým dojmem. V lesních porostech i v jezerech leží spousta dřevní hmoty - popadané stromy, zlomené větve i dřevo naplavené během zvýšených průtoků v řece Moravě. V těchto lokalitách, a někdy jsou i značně rozsáhlé, známky lidské činnosti téměř nenajdeme. Zato pobytové znaky bobra jsou zde všudypřítomné.

Značnou část lužních lesů v Dolním Pomoraví zaujímá les střední, kde se praktikuje podrostní způsob hospodaření. Les střední můžeme charakterizovat přítomností dvou lesních pater. Nad prakticky nepropustným keřovým patrem sestávajícím z pařezových výmladků habru, babyky a dalších dobře se zmlazujících dřevin se zvedá řídký porost vyspělých dubů. Místy se do silně prosvětlených porostů sází mladé stromky cílové skladby dřevin.

V lese u Hohenau najdeme standardní vysoký les, jak jej známe z moravských luhů. Zde se uplatňuje holosečné hospodaření. Těžby tu však zdaleka nejsou tak intenzivní jako například v Tvrdonickém polesí u Lanžhota. Navíc rozsáhlou jižní část luhu Fürstenwald u Hohenau můžeme směle označit za pravou lužní divočinu. Před několika lety jsem si myslel, že celá přírodní rezervace Světového fondu na ochranu přírody WWF Marchauen je ponechána přírodním procesům. V tom jsem se však mýlil. Byl jsem zklamaný, když jsem zjistil, že tomu tak není.

Za bezzásahové území můžeme označit jižní třetinu území Marchauen. Pokud nepočítáme údržbu luk (kosení, pastva), myslivecká zařízení (krmeliště, posedy a kazatelny) a prořezávání stromů padlých přes lesní cesty a turistické chodníky, tak vše ostatní je ponecháváno na přírodě.  Výše proti proudu řeky Moravy se v lesích Marchauen provádí toulavá těžba a dokonce zde objevíme i klasické podrostní hospodaření.

Když to shrnu, lesní hospodaření a stav lužní krajiny ve všech třech lesních celcích rakouského Dolního Pomoraví se nijak zvlášť neliší. A to i přesto, že zde srovnáváme přírodní rezervaci WWF s běžně obhospodařovanými lesy. Všechna tři území jsou intenzivně myslivecky obhospodařována. Jediné, v čem se Marchauen liší od lesů u Hohenau a Drösingu, je zákaz pohybu návštěvníků rezervace mimo okruhy naučné stezky. Zatímco myslivci zde mohou svými terénními auty vjíždět po lesních cestách na louky a do porostů a místní obyvatelé si mohou odvážet nějaké to dřevo, vy nesmíte uhnout z vytyčené trasy ani o krok.

Možná se mě zeptáte: Měl bych bít na poplach ohledně ochrany rakouských pomoravních luhů? Rozhodně ne. Na rozdíl od těch lužních lesů na jižní Moravě se zde hospodaří udržitelně a najdeme tu i nádherné ukázky přírodní lužní krajiny. Někdy si odnáším z návštěv rakouských luhů a hájů smíšené pocity, ale nikdy nepřevažují ty negativní. Mohu říci, že se tam rád vracím, a jsem bez stresu z obav, co tam uvidím. Ba je tomu právě naopak.

Vlkodlak ze Smrku

P.S.: Kterak se obnovuje měkký luh

To se nařežou z vrb metrové klacky a ty se pak vrazí do země. Vrba zakoření a z horního konce klacku na jaře vyrazí mladé vrbové proutí. Za čas tu máme hlavatou vrbu. Tak to praktikují v luhu u Drösingu.  Vskutku přírodě blízké lesní hospodaření.