I vy nám můžete pomoci,

podívejte se jak

Nejzápadnější středomoravské Karpaty

Milé děti,

psal se duben roku 2012 a my, tedy já a černá pudlice, jsme se vypravili do jarní přírody. Ten den nás čekala tuze dlouhá cesta přes hory a hřebeny nejzápadnějších středomoravských Karpat. Pudlička byla štěstím bez sebe, že jedeme na vandr do Chřibů. Tak moc se těšila do karpatských lesů a skal. Vláčkem jsme dojeli do Kyjova a odtud už jsme šlapali po svých tlapkách.
Řeknu Vám, ty chřibské lesy jsou moc pěkné. Lesní cesty a pěšiny nás vedly skrze dubohabřiny a bučiny. Mohutné buky, rozložité duby, pokroucené javory a habry i vysoké jasany a lípy nám mávaly na pozdrav. Vzhlíželi jsme nahoru ke hnízdům dravců a černých čápů ukrytých v korunách statných modřínů. Obdivovali vysoká pískovcová skaliska na kterých právě předváděli svoje umění horolezci a kousek dál, ze skalní kazatelny, se nám otevřel krásný výhled na jezero ukryté v koberci lesů.

 

Na kopci nad modrou vodou se skvěl středověký hrad. Sotva znatelná pěšina nás vedla na jeden z nejvyšších vrcholů Chřibů. Vyšplhali jsme na Ocásek 553,4 m. Tady bylo moc pěkně. Ocitli jsme se ve staré bučině o kterou se očividně nikdo nestaral. Říkal jsem si: "Jak to, že je to tu tak nechané přírodě napospas? Vždyť se nejedná o žádné chráněné území.". Stojící souše i popadané kmeny vytvářely mystickou atmosféru lidmi zapomenutého vrcholu chřibských hor. Byl to takový krásný střípek divočiny.
Z Ocásku jsme scházeli kolem tajemných hrobů ukrytých v temném hvozdu do hlubokého údolí. Nad námi se tyčil Holý vrch. Odtud zdola na nás působil ten ostrý pískovcový hřbet pokrytý pralesem jako skutečná hora. Černá mračna nad jeho vrcholem v nás vyvolávala tísnivý pocit. Na druhé straně sevřeného údolí pokračoval skalní hřbet Holého vrchu přes Maršavu, kde tvořil výrazné skalní defilé ukryté ve věkovité bučině. Vše působilo až hororovým dojmem. Můj pejsek chmurnou atmosféru těchto míst vycítil a velmi zvážněl. Potichu jsme stoupali stezkou mezi balvany a kmeny lesních velikánů na vrchol Holého vrchu. Pod námi, na suťovém jižním svahu hřebene právě odkvétaly koberce bílých sněženek.
Když jsme scházeli z Holého vrchu do Buchlovic, již se smrákalo. Čekala nás ještě dlouhá cesta na nádraží ve Starém Městě, kam jsme dorazili až pozdě večer. Znavená pudlice si ve vlaku zalezla pod sedadlo a spokojeně usnula. Zdály se jí krásné sny o Karpatech.

Tak dobrou noc, milé děti. Ať se vám také něco hezkého zdá.

 


 

Ocásek mi dlouho nedal spát. Měl bych něco přece udělat, aby ten starý les na vrcholu Ocásku nebyl smýcen. Musím napsat na kraj. Stále mi to leželo v hlavě, až do včerejška (tj. 24. listopadu 2012, pozn. red.). Totiž právě včera jsem si na semináři o ekologickém zemědělství, který se konal v rámci festivalu Týká se to také tebe 2012 v Uherském Hradišti, vzal letáček Lesní správy Buchlovice, Lesů ČR. Byla to vlastně mapa celých Chřibů na které byla vyznačena všechna chráněná území. Koukám na mapu jak tele na nové vrata. Krajský úřad Zlínského kraje vůbec nezahálel. Úředníci odboru životního prostředí a zemědělství si dali práci a zmapovali v Chřibech skoro všechny střípky divočiny a ty pak vyhlásili jako nová chráněná území. Je jich opravdu požehnaně - Smutný žleb, Máchova dolina, Nazaret, Maršava, Makovica, Záskalí... Ocásek ale chybí.


Večer si ověřuji všechny přírodní rezervace a památky Přírodního parku Chřiby na internetu. A najednou spatřím odkaz navrhovaná Přírodní památka Ocásek. Cítím, jak mi ze srdce padá velký kámen. Již je to jasné, proč ty fragmenty starých lesů na Ocásku zůstaly v přírodním stavu. Lesníci respektují návrh přírodní památky. Ocásek se díky pracovníkům státní ochrany přírody již brzo stane dalším chráněným územím v nejzápadnějších středomoravských Karpatech. Mám z toho velkou radost.

Vlkodlak ze Smrku rose_wilted

Související odkazy

Seznam všech chráněných území Přírodního parku Chřiby včetně navrhované PP Ocásek

Tento web využívá cookies. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Nesouhlasím, chci více informací.

Souhlasím