Vždy, když jsem slyšel písničku Proměny od Českomoravské hudební společnosti (Čechomor): "Darmo sa ty trápiš můj milý Janíčku... ...Já sa udělám malú veveričku a já ti uskočím z dubu na jedličku...", říkal jsem si, kde bych našel přírodní lesy, v kterých skutečně může veverička skočit z doubku na jedličku.

Výjimečně lze zastihnout lesní porosty dubu s jedlí na glejových půdních typech, ale ještě jsem neměl to štěstí na takové porosty při svých cestách narazit. Navíc na většině těchto lokalit roste zásluhou lesníků něco zcela jiného než jedlové dubiny. Až během svého výletu na Malú Fatru jsem se dočkal.

Projekt je zameraný na realizáciu podrobného výskumu a monitoringu populácií veľkých šeliem a mačky divej v rámci ich celého areálu rozšírenia, resp. tieto areáli rozšírenia upraviť na základe aktuálneho a potenciálneho výskytu týchto veľkých šeliem. Empirický materiál zozbieraný pri tomto výskume a monitoringu bude použitý na vypracovanie plánov manažmentu a ochrany o tieto veľké šelmy, ktoré by sa mali stať súčasťou európskych akčných plánov veľkých šeliem.

Více informací naleznete na stránkách projektu.

Nastalo září roku 2007 a já jsem musel řešit jeden drobný problém. Měl bych využít peníze, které mi můj zaměstnavatel poskytl na dovolenou. K využití příspěvku ovšem potřebuji fakturu některé z cestovních kanceláří. A tak jsem sebral plno katalogů různých cestovek a začal zkoumat jejich nabídky pobytů ve Slovenské republice.

Jak se dalo očekávat, slovenské destinace v nabídce cestovních kanceláří jsou stále stejné a pro mě již velmi nudné. Téměř všude už jsem byl. Ale možná přece jen snad něco najdu. Co třeba tenhle hotel v Heľpe? Východní část Nízkých Tater, to je jedno z posledních míst, které moc neznám. A na druhé straně Muránska planina, hmm, to není špatné. Sice jsem plánoval přechod hřebene východní části Nízkých tater i návštěvu Slovenského Rudohoří jen tak s batohem na zádech a spaním v přírodě. No ale ten hotel v Heľpe má dobrou strategickou polohu, odkud jsou i díky železniční trati dostupné všechny moje cíle na obou stranách Horehronského údolí. Tak je asi rozhodnuto.

1998

Poprvé jsem se vydal do Tichej doliny na pomezí Západních a Vysokých Tater v roce 1998, když jsem pobýval v kempu Ráčkova dolina.

Z kempu je to do Tichej přes hřebeny Západních Tater pěkný kousek, takže bylo třeba přenocovat v terénu. Ráno jsem tedy nabalil do batohu spacák a vyrazil na cestu. Moc jsem se těšil na krásný a divoký vápencový hřeben Červených vrchů, který se vypíná nad závěrem Tichej doliny. Zde se nachází i nejvýše položená krasová propast v Československu - propast Kresanica.

Moje kroky vedly přes vrchol Veľkej Kamenistej, Smrečín a Poľskej Tomanovej do Tomanovského sedla. Za sedlem se již bělaly vápencové skály Červených vrchů.

Když jsem dolezl do Tomanovského sedla, od Kamenistej se blížila bouře. Byl nejvyšší čas najít si nějakou skrýš. Blízké vápencové skály za sedlem vypadají slibně. Určitě tam bude nějaká vhodná jeskyňka.

A skutečně, našel jsem tam takový skromný malý výklenek, kde jsem se nasoukal i s batohem.

Hned, jak jsem tam zalezl, začalo poprchat. Usedl jsem tedy hezky na kámen a díval se z mojí sloje do kraje. Z jeskyňky se mi otevíral krásný pohled na hřebeny Západních Tater a závěr Tichej doliny.

Najednou se oslnivě blýsklo. Blesk uhodil do protějšího hřebene kousek nad Tomanovským sedlem. Tlaková vlna od elektrického výboje se odrazila od skály, kde jsem se ukryl. Měl jsem dojem, že přišlo zemětřesení. Celý svět se mi zakymácel před očima. Vzápětí se spustil liják.

Psal se konec června roku 2005 a ja jsem byl opět uprostřed slovenských hor. Měl jsem za úkol strážit hnízdo orla skalního. Profesionální strážce mi přesně popsal místo a tak jsem se vydal do terénu.