Vždy, když jsem slyšel písničku Proměny od Českomoravské hudební společnosti (Čechomor): "Darmo sa ty trápiš můj milý Janíčku... ...Já sa udělám malú veveričku a já ti uskočím z dubu na jedličku...", říkal jsem si, kde bych našel přírodní lesy, v kterých skutečně může veverička skočit z doubku na jedličku.

Výjimečně lze zastihnout lesní porosty dubu s jedlí na glejových půdních typech, ale ještě jsem neměl to štěstí na takové porosty při svých cestách narazit. Navíc na většině těchto lokalit roste zásluhou lesníků něco zcela jiného než jedlové dubiny. Až během svého výletu na Malú Fatru jsem se dočkal.

Z vesnice Strečno jsem si vyšlápl přes zříceninu Starého hradu na Suchý vrch. Na skalnatém hřebeni, na kterém se vypíná mohutná zřícenina Starého hradu, a na jeho strmém svahu nad řekou Váh v Domašínském meandri se rozkládá národná prírodná rezervácia Starý hrad.

V rezervaci se chrání přírodní lesní porosty pralesovitého charakteru. A v tomto lese se setkává dub s jedlí. Dub zde dosahuje vůbec nejsevernější hranici svého rozšíření na Slovensku. Zároveň v tomto krásném a bohatém pralese nalezla výborné podmínky pro růst i jedle, která zde dokonce vytváří na několika místech téměř čisté jedliny. V rezervaci kromě již zmíněných dubů a jedlí rostou buky, javory, na skalních formacích i borovice.

Krásu této lokality podtrhuje zřícenina Starého hradu, odkud je velmi hezký pohled na kroutící se koryto řeky Váh mezi horskými masívy. Nad hlubokým údolím Váhu často můžeme pozorovat plachtící orly skalní. Mám na tyto místa krásné vzpomínky a rád se sem opět vrátím.

Vlkodlak ze Smrku

(Navazující článek: Z dubu na jedličku II.)