Nazdar kluci a děvčata,

dovolte mi, abych se Vám představila. Jsem barakuda velká a jmenuji se Leila. Mým domovem je Rudé moře v daleké Arábii. S Pavlem jsme se viděli již mnohokrát. Vycházíme spolu celkem dobře. Někdy ale, vzhledem k velmi častým našim setkáním, panuje už na obou stranách určitá rozmrzelost. Musím však říci, že se Pavel vždy snaží, aby život na našem korálovém útesu narušoval co možná nejméně. Proto se zatím pokaždé vrátil ze svých mořských výprav živ a zdráv. My, obyvatelé moří totiž dokážeme být nebezpeční a zlí, pokud nás někdo ohrožuje.

Pavel by Vám nyní rád něco málo povyprávěl o našich vzájemných setkáních. Tož poslouchejte.

Barakuda Leila

FOREST - OCEAN

uvádí

Barakuda Leila na lovu

K mému prvnímu setkání s barakudou velkou (Sphyraena barracuda) došlo na nádherném korálovém útesu Abu Ramada Gotha. Tato korálová věž nacházející se na otevřeném Rudém moři je pro svou úžasnou rozmanitost ryb taky nazývána "The Aquarium". Šnorchloval jsem sám okolo utesu nad obrovskými formacemi korálu rodu Porites. Najednou moje oči upoutala silueta mohutné ryby visící nehybně v temné modři moře u kraje útesu. Připlaval jsem blíž. Tou rybou byla barakuda velká. Zrovna procházela očistou na čistící stanici.

Abyste věděli, na korálových útesech jsou jasně daná místa, kam připlouvají různí mořští živočichové, aby je drobné rybky - čističi zbavili parazitů.

Barakuda měla tlamu dokořán otevřenou a mezi řadami bílých špičatých zubů jí prokmitávali pyskouni (Labroides dimidiatus) provádějící očistu dutiny ustní Leily. Jak jsem ale doplaval blíže k očistné stanici, barakuda si mě bohužel všimla. Vyhnala malé pyskouny, sklapla tu svoji obrovskou tlamu a pomalu odplavala do temných modrých hlubin.

Podruhé jsem se setkal s Leilou na lemovém útesu v Akabském zálivu. Bylo pozdní odpoledne a já jsem plaval podél stěny útesu. Nastal odliv. Z korálových lagun proudila do otevřeného moře velmi teplá voda. Tato vyhřátá voda má takový žlutavý nádech snižující viditelnost. Drží se nad chladnější, krásně průzračnou modrou vodou. Lebedil jsem si v té horké vodě, když náhle se kolem mého těla prokmitla barakuda. Leila nebyla zrovna v nejlepší náladě. Tlamu měla otevřenou a v ní se blyštěly zuby ostré jako dýky. Dávala mi jasně najevo, že nejsem zde vítán. Uposlechl jsem tedy její rady a opustil toto místo.

Od té doby jsme se s Leilou viděli již mnohokrát. Jednou mi ukázala i něco ze svého způsobu lovu. To setkání se opět odehrálo na lemovém útesu, který se táhne podél západního břehu Akabského zálivu Rudého moře.

Šnorchloval jsem podél stěny korálového útesu, když tu se přede mnou objevila, jak už tomu bylo mnohokrát, velká barakuda. Chvíli plavala přede mnou. Pak zamířila dolů. Pode mnou dlelo hejno bodloků (Acanthuridae). Barakuda je natlačila na korálovou stěnu. Čekal jsem, že zaútočí. Bodloci byli namačkáni jeden na druhém u stěny a barakuda si promýšlela svůj útok. Její tělo bylo v kolmém postavení vůči hejnu ryb a zdi korálového útesu. Tlamu barakudy od hejna bodloků dělilo jen pár decimetrů...

No nakonec si svůj lov Leila rozmyslela. Párkrát máchla ocasem, otočila se a pomaloučku od útesu odplavala. To, co se pak událo, bylo velmi komické. Bodloci, zřejmě v duchu přísloví "pod svícnem je největší tma", se jeden za druhým seřadili za ocasem barakudy. To byla scéna! V čele průvodu plavala barakuda a za ní v zástupu ji následovalo hejno bodloků - potenciální kořist tohoto predátora.

Toto zajímavé chování lze rovněž někdy pozorovat u možných obětí při útoku žraloka. Ryby, aby unikly jeho nebezpečným čelistem, se mu prostě schovají za ocas.

A tak si říkám, jaká by to byla legrace, kdyby tak v Beskydech si lesem vykračoval rys a za jeho zadkem by našlapovalo stádo srnek, nebo za lovící smečkou vlků by pelášily třeba jelení laně.

Ha, ha, ha

Vlkodlak ze Smrku