Milé děti,

psal se duben roku 2012 a my, tedy já a černá pudlice, jsme se vypravili do jarní přírody. Ten den nás čekala tuze dlouhá cesta přes hory a hřebeny nejzápadnějších středomoravských Karpat. Pudlička byla štěstím bez sebe, že jedeme na vandr do Chřibů. Tak moc se těšila do karpatských lesů a skal. Vláčkem jsme dojeli do Kyjova a odtud už jsme šlapali po svých tlapkách.
Řeknu Vám, ty chřibské lesy jsou moc pěkné. Lesní cesty a pěšiny nás vedly skrze dubohabřiny a bučiny. Mohutné buky, rozložité duby, pokroucené javory a habry i vysoké jasany a lípy nám mávaly na pozdrav. Vzhlíželi jsme nahoru ke hnízdům dravců a černých čápů ukrytých v korunách statných modřínů. Obdivovali vysoká pískovcová skaliska na kterých právě předváděli svoje umění horolezci a kousek dál, ze skalní kazatelny, se nám otevřel krásný výhled na jezero ukryté v koberci lesů.