Pralesy
"Lidstvo jako nejvyspělejší společenství organismů má mravní a etickou povinnost ponechat biotě alespoň minimální prostory pro její existenci i v budoucnosti a nepřipustit další ničení jiných druhů. Jiný postoj je z hlediska života egoistický a amorální."
Alois Zlatník (1975)
V mnoha článcích o lesích Severní Ameriky často najdeme sousloví "old growth". Jestlipak víte, co nám označuje? Za termínem "old growth" se skrývají pralesy, t.j. původní přírodní lesy. "Old growth" můžeme do českého jazyka přeložit jako "starý porost". Je to velmi výstižný termín, neboť skutečně v přírodním lese najdeme mnoho stromů, které mají podstatně vyšší věk, jak jejich soukmenovci v hospodářském lese. Ministerstvo zemědělství Spojených států amerických (U. S. Department of Agriculture) popisuje "old growth" takto:
A forest stand usually at least 180-220 years old with moderate to high canopy closure; a multilayered, multispecies canopy dominated by large overstory trees; high incidence of large trees, some with broken tops and other indications of old and decaying wood (decadence); numerous large snags; and heavy accumulations of wood, including large logs on the ground. Any evidences of man's activities may be present, but do not significantly alter the other characteristics and would be a subordinate factor in a description of such a stand (USDA, 1998).
V českém jazyce by definice pralesa mohla znít například takto:
Lesní porost, který je obvykle alespoň 180-220 let starý s mírným až hustým zápojem; vícepatrový a vícedruhový porost s převahou rozložitých vzrostlých stromů; častý výskyt velkých stromů, přičemž některé z nich mají zlomený vrchol nebo nesou jiné známky starého a rozpadajícího se dřeva; s četným výskytem velkých uschlých stromů (souší); a s intenzivní kumulací dřevní hmoty, včetně velkých padlých kmenů. Mohou se vyskytovat známky lidské činnosti bez podstatného ovlivnění jiných charakteristik porostu, a měly by být až druhořadým činitelem v popisu takového porostu.
Dalším souslovím "second growth" označujeme lesy, které byly vysázeny či vznikly z přirozené obnovy na místech vykáceného původního přírodního lesa. Je to první generace po pralese. Takové lesy najdeme například v Hostýnských vrších. A jak již správně tušíte, termín "third growth" označuje druhou generaci hospodářského lesa po pralese.
Spoustu informací z problematiky výzkumu a monitoringu přirozených lesů v České republice najdete na portálu PRALESY.CZ, který spravuje oddělení ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.
|
Značení transektu (roviny protínající kolmo strukturu vegetace), NPR Žofínský prales |
Zařízení na měření přírůstu stromu |
|
Elektronické zařízení pro měření přírůstu stromu; pavilon Gondwanaland, ZOO Lipsko 2012 |
Lesní typy v ČR (zdroj) |
Související odkazy:
- Přirozené lesy v České republice
- Pralesy na Slovensku
- Lokality pralesov na Slovensku
- Pralesové zvyšky na Slovensku
- Monumentální stromy světa
Nejstarší strom Jeseníků
V rámci monitoringu jesenických lesů jsme identifikovali 500 let starý smrk ztepilý, rostoucí v pralesovité horské smrčině na úbočí hory Keprník 1423 m. Všechny stromy, u kterých vědci provedli dendrometrická měření, mají na patě kmene namalováno modré číslo. Ten nejstarší smrk má číslo dvacet. Jeho zdravotní stav je mírně zhoršený, ale stále plodí.
Nejkrásnější smrk Jeseníků
Na rozdíl od Beskyd bylo určení nejkrásnějšího smrku v Jeseníkách značně jednoduché. Hned jak jsme ten vysoký sloupcovitý jesenický smrk v horském přírodním lese v údolí Bílé Opavy spatřili, bylo jasné, že to je jednoznačný favorit.
Nejkrásnější smrk Moravskoslezských Beskyd
Po více jak dvaceti letech monitoringu horských lesů Beskyd nastal čas odtajnit výsledky hledání toho nejkrásnějšího horského smrku našich beskydských hor. To hledání nebylo vůbec lehké. V Beskydech, na rozdíl od Jeseníků, nemáme zcela jednoznačného vítěze. Ale po té dlouhé době potulování se beskydskými lesy a pralesy už bychom snad mohli určit vítěze. Takže pojďme do toho.
Kolonáda
Pod pojmem kolonáda si většina z nás představí lázeňské korzo, kde dámy v krásných šatech se promenádují spolu s pány ve smokingu a z malovaných porcelánových kalíšků usrkávájí léčivou vodu. Kolonáda je zastřešený koridor, kde střechu podpírá řada sloupů. Někdy se nám natrefí spatřit i v lese takové sloupoví vytvořené za sebou, jak v přímce rostoucími smrky. Tím lesem nemyslím umělé smrkové monokultury, kde tento úkaz je častý a je dán faktem, že lesníci mladé smrčky sázejí v řádcích, ale přírodní horské smrčiny. Pro mnohé návštěvníky hor je vznik tohoto jevu záhadou. My si jej tedy vysvětlíme.
Pralesy Slovenska
Nie je to tak dávno, keď pralesy pokrývali takmer celé územie dnešného Slovenska. V nížinách sa rozprestierali svetlé dúbravy so stádami zubrov, praturov a tarpanov, na potokoch sa týčili nespočetné bobrie hrádze, na bohatej zásobe lesnej vegetácie, žiab, žaluďov a medu divých včiel sa kŕmili medvede. V horách zas kraľovali hlboké bučiny s majestátnymi jedľami, v prítmí ktorých zreli plody stáročných tisov. Pod tatranskými štítmi šumeli rozľahlé smrečiny ovenčené prstencom skvostných limbových lesov. Prales bol všade a tak nebol ničím výnimočným, bol to normálny stav lesa, ktorý bol výsledkom tisícročí nerušeného vývoja lesov po poslednej dobe ľadovej.
Zmena nastala až príchodom neolitického roľníka, ktorý po prvý krát v príbehu života na Zemi mal schopnosti a potrebu do pralesov významnejšie zasahovať. Nikto dnes nevie ako prví roľníci vnímali pralesnú krajinu, či pre nich predstavovala nepriateľskú divočinu, liaheň chorôb a domov divých tvorov lesného prítmia, alebo zdanlivo nevyčerpateľnú zásobáreň dreva a zveriny, či snáď magickú divočinu podmieňujúcu predstavivosť a mytológiu. Pravdepodobne zo všetkého trochu. Nech už však bol postoj ľudí k pralesom akýkoľvek, v konečnom dôsledku sa osídlenie územia Slovenska spájalo s ich intenzívnou exploatáciou. Ťažba kovov, hutníctvo, sklárstvo, rozvoj sídiel, výroba dreveného uhlia, potaše, ťažba stavebného dreva, lesná pastva a v neposlednom rade získavanie pôdy klčovaním a vypaľovaním spôsobili zánik pralesov na našom území už koncom 15. storočia. Pralesy sa zachovávajú len ako fragmenty v najneprístupnejších lokalitách, prípadne sa čiastočne zregenerujú po tom, ako sa ľudský vplyv z rôznych dôvodov zmierni alebo ustal.
Dnes sú práve tieto pralesné čriepky predmetom intenzívneho záujmu vedeckej aj laickej verejnosti. Oproti minulosti prikladáme význam práve tým hodnotám, ktoré získavame nevyužívaním pralesa, jeho zachovaním v nenarušenom stave, jeho ochranou. Pre vedca je prales vrcholným lesným spoločenstvom maximálne prispôsobeným podmienkam prostredia. Je tvorený stovkami druhov mikróbov, húb, rastlín a živočíchov navzájom vytvárajúcich zložito organizovaný systém vzájomne komunikujúcich prvkov. Pre umelca je prales zdrojom neopakovateľných tvarov, zvukov, impresií. Pre človeka unaveného zhonom spoločnosti je to ostrov bez ľudského riadenia a paradigiem, nezjednodušená príroda, divočina. Pre lesníka je zdrojom poznania pre jeho činnosť.
Slovensko patrí medzi privilegované európske krajiny s vlastnými pralesmi. Žiaľ v mnohých prípadoch konáme v rozpore s touto skutočnosťou a k posledným pralesom nepristupujeme adekvátne ich významu a vzácnosti. Pralesy tak v tichosti a často nebadane ustupujú našim požiadavkám aj z posledných miest, kde doteraz akoby zázrakom ostali ušetrené. Je najvyšší čas na zmenu, potrebný je zodpovedný a kultúrny prístup plynúci z poznania, pochopenia a úcty k pralesom. Je naším záväzkom a morálnou povinnosťou zachovať pralesy aj v srdci Európy.
Michal Wiezik
Pralesy Slovenska (formát .pdf, 12.7MB)
zdroj: www.pralesy.sk
autoři: B. Baláž, E. Baláž, M. Barlog, J. Burkovský, T. Dražil, S. Glejdura, P. Glončák, A. Guttová, M. Jasík, M. Kaliský, V. Klč, E. Križová, P. Kostúr, V. Kunca, A. Lackovičová, M. Leskovjansky, P. Mathé, P. Mezei, M. Miháliková, T. Olšovský, P. Polák, P. Potocký, R. Považan, J. Roháček, L. Roller, P. Sabo, M. Saniga, A. Saxa, J. Šefčík, R. J. Šmídt, Šoltés, J. Šteffek, L. Štrupl, J. Tužinský, K. Ujházy, J. Vysoký, M. Wiezik
Strana 1 z 3