Minimální výměra lesů v chráněných územích pro ponechání samovolnému vývoji (formát .pdf, 404kB)

Autor: Doc. RNDr. STANISLAV VACEK, DrSc., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno, Na Olivě 550, 517 73 Opočno, Česká republika

ABSTRAKT:

Řešení problematiky ekologických kritérií pro rozhodování o ponechání lesů ve zvláště chráněných územích spontánním procesům vychází z poznání přírodních zákonitostí původních či přírodních lesů. Jedná se především o relativní stálost druhového složení společenstev, relativní různověkost, relativní vyrovnanost dřevní zásoby a relativní maloplošnost jednotlivých vývojových fází a stadií. Jejich výsledkem je udržení ekologické samostatnosti a vyrovnanosti přírodního lesa, pro něž je základní podmínkou stanovení minimálního areálu (výměry) porostu, při které se populace ještě udržují autoregulací. Vlastním výstupem práce bylo vytvoření aplikovatelné metodiky a prověření její použitelnosti na 36 lokalitách ve smrčinách, bučinách, smíšených porostech, suťových lesích, doubravách, lužních lesích a borech (v NPŠ, KRNAP, CHKO Broumovsko, CHKO Český kras, CHKO Jizerské hory, v přírodních rezervacích v Podorlicku a Polabí). Jednalo se přitom zejména o tvorbu minimálních areálů pro přirozené podmínky prostředí a pro dvě situace v současných imisně ekologických poměrech.

Jak asi vypadaly původní přírodní lesy Evropy? Než si odpovíme na tuto otázku, měli bychom si utřídit naše lesy do systému. Podle způsobu hospodaření rozeznáváme tyto tvary lesa:

1. wood-pasture
2. coppice
3. wood-meadow
4. even-aged high forest
5. uneven-aged high forest

Definice pojmů dle knihy Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice I (Tomáš Vrška a kol.) Academia 2002:

Mimoprodukční funkce lesa (formát .pdf, 126kB)

autor: Pavel Reich