Vlk z Předmostí
- Vlk obecný (Canis lupus - Linné, 1758)
- Hmotnost: 25-70 kg
- Výška v kohoutku: 60-90 cm
- Délka těla: 105-160 cm
- Délka ocasu: 38-60 cm
- Doba rozšíření: pleistocén, holocén
- Oblast rozšíření: Evropa, Asie, Severní Amerika
- Zařazení: řád - šelmy (Carnivora), čeleď - psovití (Canidae)
Vlk se jako velmi přizpůsobivý predátor rozšířil na celé území severní polokoule. Jeho jednotlivé poddruhy doposud obývají pouště, tundry, bažiny i tajgy. Vlci žijí a loví ve smečkách a proto jsou schopni ulovit i velká zvířata jako je jelen, sob i los. S vlky je spjata i otázka první domestikace zvířat člověkem. Silně vyvinutý sociální instinkt sdílení nejspíše předčil u vlka obavu z přítomnosti člověka a vlk začal paběrkovat na odpadcích pravěkých lovců. Stále častěji se vlk objevoval v blízkosti loveckých stanic, jak je zřejmé i z archeologických výzkumů, které zaznamenávají výskyt celých koster vlků v bezprostřední blízkosti loveckých základen, například v Předmostí u Přerova a v Dolních Věstonicích. Předpokládá se, že způsob osvojení probíhal tak, že byla odnímána štěňata, která se lépe přizpůsobovala lidské smečce. V této první fázi zdomácnění vlků nevznikaly na jejich kostře žádné morfologické změny.
Pes napomáhal lovenou zvěř nejdřív vystopovat a po zasažení kořisti oštěpem či lukem zraněné zvíře dohledat. Mohl také varovat před cizími lidmi a nebezpečnými šelmami. V chladných měsících poskytoval v příbytcích vzácné teplo a v hladových obdobích byl i pojídán. Postupem doby se odlišný způsob života projevil i ve změnách anatomie psa ve srovnání s původním vlkem.
Snad nejvýraznější změny se uskutečnily na lebce. Lebka psa se od vlčí liší zejména ve velikosti. Psí lebka je výrazně menší a má širší patro. Začaly se postupně zkracovat čelisti, což vedlo k nahuštění zubů vedle sebe a jejich postupnému stavění za sebe jako kulisy (tzv. klikatkovité zasazení zubů).
Porovnání velikosti a tvaru lebky psa (vlevo) a vlka (vpravo)
Postupně se zuby také zmenšovaly, stejně jako celá kostra psa. Již v pavlovienu, před 26 tisíci lety, se v nejmohutnější sídelní aglomeraci lovců mamutů v Předmostí u Přerova setkáváme s kostmi menších vlků, kteří jsou pokládáni za již zdomácnělé. Jedná se tedy o nejstarší doklad domestikace vlka na světě.
Lebka vlka (bez spodní čelisti) |
Kompletní vlčí kostra |
Další informace o vlku z Předmostí
- Pořadí nálezů nejstarších lebek domestikovaných vlků:
- 31 500 let - lebky psů z Předmostí u Přerova, Česká republika
- 33 000 let - lebka psa z jeskyně Razboinichya, Sibiř, Rusko
- 36 000 let - lebka psa z Goyet, Belgie
- DNA 33 000 let starého psa z Altaje odhalena (v článku je zmíněn i nález psích lebek v Předmostí u Přerova)
- Vlci z Předmostí na mezinárodní konferenci ICAZ 2010
- Pořad České televize Události ze dne 7.12.2011 - reportáž o vlcích z Předmostí najdete v čase 28:40 od začátku pořadu
- Vlci z Předmostí v Přerovském deníku
- Poloha Předmostí na mapě:
Život ve věčné tmě
Život ve věcné tmě (formát .pdf, 6.6 MB)
autor: Pavel Reich, DiS.
zdroj: FOREST
Předmostí u Přerova
Druhová diverzita ulovené zvěře gravettských lovců v Předmostí (cca 29 000-27 000 calBP)
Počet nalezených jedinců:
Mamut srstnatý - více jak 1 000
Vlk - 103
Liška polární a obecná - 96
Faunistické společenstvo posledního glaciálu
Zvířata, se kterými se mohl tehdejší člověk před 30-22 tisíci lety na Moravě setkat:
Obojživelníci
skokan zelený, skokan hnědý, ropucha obecná, rosnička zelená, blatnice skvrnitá
Plazi
ještěrka, zmije obecná, užovka