Vlk z Předmostí

• Vlk obecný (Canis lupus - Linné, 1758)
• Hmotnost: 25-70 kg
• Výška v kohoutku: 60-90 cm
• Délka těla: 105-160 cm
• Délka ocasu: 38-60 cm
• Doba rozšíření: pleistocén, holocén
• Oblast rozšíření: Evropa, Asie, Severní Amerika
• Zařazení: řád - šelmy (Carnivora), čeleď - psovití (Canidae)
   

Vlk se jako velmi přizpůsobivý predátor rozšířil na celé území severní polokoule. Jeho jednotlivé poddruhy doposud obývají pouště, tundry, bažiny i tajgy. Vlci žijí a loví ve smečkách a proto jsou schopni ulovit i velká zvířata jako je jelen, sob i los. S vlky je spjata i otázka první domestikace zvířat člověkem. Silně vyvinutý sociální instinkt sdílení nejspíše předčil u vlka obavu z přítomnosti člověka a vlk začal paběrkovat na odpadcích pravěkých lovců. Stále častěji se vlk objevoval v blízkosti loveckých stanic, jak je zřejmé i z archeologických výzkumů, které zaznamenávají výskyt celých koster vlků v bezprostřední blízkosti loveckých základen, například v Předmostí u Přerova a v Dolních Věstonicích. Předpokládá se, že způsob osvojení probíhal tak, že byla odnímána štěňata, která se lépe přizpůsobovala lidské smečce. V této první fázi zdomácnění vlků nevznikaly na jejich kostře žádné morfologické změny.

Pes napomáhal lovenou zvěř nejdřív vystopovat a po zasažení kořisti oštěpem či lukem zraněné zvíře dohledat. Mohl také varovat před cizími lidmi a nebezpečnými šelmami. V chladných měsících poskytoval v příbytcích vzácné teplo a v hladových obdobích byl i pojídán. Postupem doby se odlišný způsob života projevil i ve změnách anatomie psa ve srovnání s původním vlkem.

Snad nejvýraznější změny se uskutečnily na lebce. Lebka psa se od vlčí liší zejména ve velikosti. Psí lebka je výrazně menší a má širší patro. Začaly se postupně zkracovat čelisti, což vedlo k nahuštění zubů vedle sebe a jejich postupnému stavění za sebe jako kulisy (tzv. klikatkovité zasazení zubů).

Porovnání velikosti a tvaru lebky psa (vlevo) a vlka (vpravo)

Postupně se zuby také zmenšovaly, stejně jako celá kostra psa. Již v pavlovienu, před 26 tisíci lety, se v nejmohutnější sídelní aglomeraci lovců mamutů v Předmostí u Přerova setkáváme s kostmi menších vlků, kteří jsou pokládáni za již zdomácnělé. Jedná se tedy o nejstarší doklad domestikace vlka na světě.

Lebka vlka (bez spodní čelisti)

Kompletní vlčí kostra