Vlk z Předmostí
- Vlk obecný (Canis lupus - Linné, 1758)
- Hmotnost: 25-70 kg
- Výška v kohoutku: 60-90 cm
- Délka těla: 105-160 cm
- Délka ocasu: 38-60 cm
- Doba rozšíření: pleistocén, holocén
- Oblast rozšíření: Evropa, Asie, Severní Amerika
- Zařazení: řád - šelmy (Carnivora), čeleď - psovití (Canidae)
Vlk se jako velmi přizpůsobivý predátor rozšířil na celé území severní polokoule. Jeho jednotlivé poddruhy doposud obývají pouště, tundry, bažiny i tajgy. Vlci žijí a loví ve smečkách a proto jsou schopni ulovit i velká zvířata jako je jelen, sob i los. S vlky je spjata i otázka první domestikace zvířat člověkem. Silně vyvinutý sociální instinkt sdílení nejspíše předčil u vlka obavu z přítomnosti člověka a vlk začal paběrkovat na odpadcích pravěkých lovců. Stále častěji se vlk objevoval v blízkosti loveckých stanic, jak je zřejmé i z archeologických výzkumů, které zaznamenávají výskyt celých koster vlků v bezprostřední blízkosti loveckých základen, například v Předmostí u Přerova a v Dolních Věstonicích. Předpokládá se, že způsob osvojení probíhal tak, že byla odnímána štěňata, která se lépe přizpůsobovala lidské smečce. V této první fázi zdomácnění vlků nevznikaly na jejich kostře žádné morfologické změny.
Pes napomáhal lovenou zvěř nejdřív vystopovat a po zasažení kořisti oštěpem či lukem zraněné zvíře dohledat. Mohl také varovat před cizími lidmi a nebezpečnými šelmami. V chladných měsících poskytoval v příbytcích vzácné teplo a v hladových obdobích byl i pojídán. Postupem doby se odlišný způsob života projevil i ve změnách anatomie psa ve srovnání s původním vlkem.
Snad nejvýraznější změny se uskutečnily na lebce. Lebka psa se od vlčí liší zejména ve velikosti. Psí lebka je výrazně menší a má širší patro. Začaly se postupně zkracovat čelisti, což vedlo k nahuštění zubů vedle sebe a jejich postupnému stavění za sebe jako kulisy (tzv. klikatkovité zasazení zubů).
Porovnání velikosti a tvaru lebky psa (vlevo) a vlka (vpravo)
Postupně se zuby také zmenšovaly, stejně jako celá kostra psa. Již v pavlovienu, před 26 tisíci lety, se v nejmohutnější sídelní aglomeraci lovců mamutů v Předmostí u Přerova setkáváme s kostmi menších vlků, kteří jsou pokládáni za již zdomácnělé. Jedná se tedy o nejstarší doklad domestikace vlka na světě.
Lebka vlka (bez spodní čelisti) |
Kompletní vlčí kostra |
Lebka vlka
Píše se sobota dne 13. února 2010. Hodiny nám ukazují čas 16:15. Právě se nacházíme v pavilónu Anthropos, kde průvodce MZM, pan Mgr. Petr Kašpárek, provází po expozici skupinu návštěvníků. Všichni společně přicházíme k rekonstrukci obydlí lovců mamutů.
Rekonstrukce obydlí lovců mamutů
U stanu sešitého ze zvířecích kůží zatížených proti větru mamutími kostmi žvýká vycpaný šedivý vlk kus syrového masa a Petr pokračuje ve výkladu:
"Zde vidíte, vážení návštěvníci, příbytek lovců mamutů. Ten vlk zde není náhodně. Vlci byli souputníky lovců mamutů. Když se prosím otočíte, uvidíte ve vitríně lebky vlků z Předmostí u Přerova. Jedná se o první domestikaci vlka na světě."
Lovci mamutů, Anthropos |
Mamutice s mamuťátkem, Anthropos |
Kostra mamuta (poskládaná z kostí nalezených při vykopávkách
v Předmostí u Přerova), Anthropos |
Vlčí radius (vřetenní kost) se zářezy
je považován za nejstarší počítací vrubovku |
Kosti vlků, po mamutech druhé nejpočetnější, se vyskytovaly ve zvláštních situacích. V Maškově sektoru spočívaly celé kostry vlků (až osm na 10 m2) a lišek kolem popelišť, kde chyběly kamenné nástroje.
Lebka vlka z Předmostí |
Lebka vlka z Předmostí |
Fragment mandibuly (spodní čelisti) vlka, Předmostí |
Mandibula (spodní čelist) vlka, Předmostí |
V okolí hromadného hrobu v Předmostí ležely téměř celé vlčí skelety. Vlci z Předmostí patří nějaké malé rase, už částečně domestikované, jak svědčí klikatkovité zasazení zubů v čelistech.
Fragment mandibuly částečně
domestikovaného vlka z Předmostí |
Fragment mandibuly částečně
domestikovaného vlka z Předmostí |
Lebka rituálně pohřbeného vlka se zlomkem koňské kosti v čelistech, Předmostí u Přerova, stáří 25 000 let
Expozice Svět v podzemí, Zoologická a botanická zahrada města Plzeň; © Pavel Reich 2013
Vlk (Canis lupus) byl hojně loven pro kožešinu a v dobách nouze mohl být loven i pro maso.
Kosti vlka in situ, Památník lovců mamutů,
Předmostí, statutární město Přerov |
Kosti vlka in situ, Památník lovců mamutů,
Předmostí, statutární město Přerov |
Památník lovců mamutů v Předmostí u Přerova ochraňuje archeologický odkryv u hřbitovní zdi, který poprvé v České republice umožnil zakonzervovat na místě a veřejnosti zpřístupnit nálezové vrstvy z doby kamenné. Jedná se o kosti zvířat z poslední doby ledové. Převažuje mamut srstnatý, ale jsou zde zastoupeny i další živočišné druhy - sprašový kůň (Equus ferus germanicus), sob polární (Rangifer tarandus), vlk obecný (Canis lupus), lev jeskynní (Panthera leo speleae), liška polární (Vulpes lagopus), pratur (Bos primigenius) a zajíc bělák (Lepus timidus). Odkryty byly i pozůstatky lidských artefaktů z doby lovců mamutů, zejména kamenné štípané nástroje. Kosti zvířat jsou rozvlečeny na mírném svahu v několika vrstvách. Tvoří je velké celé kosti i části drobných spálených kůstek, promísených barvivem. Část kostí je pořezána kamennými nástroji, tak jak člověk ulovené zvíře na místě zpracovával a zužitkoval. Ostatně kamenné nástroje byly rozptýleny i v kulturních vrstvách. Mimořádným nálezem je zlomek kosti zdobené jemným mřížkovitým vzorem.
Obrovské hromady zvířecích kostí okolo hlavního tábořiště lovců mamutů u Skalky v Předmostí u Přerova (případ i archeologického odkryvu v Památníku lovců mamutů) byly nakupeny lidskou rukou. Tyto rozsáhlé nahromaděniny nelze vysvětlit jako pouhý kuchyňský odpad či zásobárnu surovin či paliva. Vyskytuje se tu příliš mnoho velkých a těžkých kostí, které se nijak nevyužívaly (spodní čelisti, lebky, pánve, lopatky), a vedle nich i množství izolovaných stoliček a klů. Tyto záhadné depozice připomínají spíše shromažďování kostí prestižní lovné zvěře z reprezentačních a transcendentálních důvodů.
Z etnologických pramenů víme, že lovci kosti pálili nebo je věšeli na stromy, ukládali do bažin apod. z důvodu usmíření jakéhosi ochranného ducha - tzv. "Pána zvěře". Pravěkému lovci byla zvěř partnerem, nikoli pouhou kořistí. Ve vysoce kompetitivní společnosti lovců mamutů se každodenní život prokládal slavnostmi a rituály, jejichž součástí mohlo být i deponování co nejširšího výběru kostí úlovku.
Celkový pohled na odkryv |
Celkový pohled na odkryv |
Ze slavného archeologického naleziště Skalka v Předmostí u Přerova se do dnešních dnů dochoval pouze vápencový blok obklopený panelovým sídlištěm (obrázek níže, vpravo).
Návrší Skalka v Předmostí u Přerova
v dobách paleolitu |
Archeologické naleziště v Předmostí
u Přerova v roce 1886 |
Vápencový blok Skalka
(současný stav) |
Tato prezentace obsahuje mimo jiné fotografie exponátů a vybrané či upravené texty z expozic pavilonu Anthropos v Brně a Památníku lovců mamutů v Přerově – Předmostí. Všem zájemcům o vlka z Předmostí a archeologii vůbec doporučujeme návštěvu těchto muzejních zařízení. Od roku 2016 můžete navštívit i nově otevřenou expozici Archeopark Pavlov, která se nachází přímo na místě, kde před třiceti tisíci let žili lovci mamutů.