Po několikadenním monitoringu korálových útesů na ostrově Embudu na Maledivách nastal čas na změnu. Chtělo by to nějaké zpestření programu. Co takhle zkusit výlet s místním potápěčským centrem? Když se jednoho rána na tabuli potápěčského centra Diverland u recepce našeho ostrovního resortu objevil křídou napsaný cíl příští potápěčské exkurze "Manta Point", zpozorněl jsem. To by mohlo být to pravé. I když jsem si nedával velkou naději, že vůbec nějaké rejnoky manta spatřím, mohl by to být hezký výlet na jiné útesy, než jaké jsem dosud poznal na Embudu. Exkurze na lokalitu "Manta Point" je určená především pro přístrojové potápěče, ale personál centra mě ujistil, že se k nim mohu připojit i jako šnorchlař. A tak jsem neváhal a napsal své jméno na seznam účastníků plavby.

Nastal toužebně očekávaný den. Ráno po vydatné snídani jsme se nalodili spolu s potápěčským vybavením na bárku potápěčského centra a vyrazili na moře. Přirozeným kanálem Embudu Express jsme vypluli z laguny atolu South Male na otevřený oceán a zamířili podél vnějšího korálového útesu na sever. Hladina moře byla jen mírně rozčechrána čerstvým západním větrem. Ovšem jak naše loď opustila závětří útesu a vplula do průlivu mezi atoly South Male a North Male příboj hnaný monzunovým vichrem znatelně zesílil. Loď se houpala ve zpěněných vodách, ale statečně pokračovala v plavbě.

Zanedlouho jsme už byli opět v klidnějších vodách laguny severního atolu Male. Ještě tak půlhodinky jsme pluli a pak, na dohled ochranné hráze blízkého ostrova, motor lodi vypnul. Byli jsme na místě. Někde pod námi, v hloubce 15 metrů, se nachází plošina podmořského útesu - očistná stanice, kam pravidelně připlouvají velcí rejnoci manta. Vedoucí potápěčské skupiny dával rady svým ovečkám. Šnorchlaři jsme byli na lodi jen dva. Námi se potápěčský instruktor příliš nezabýval. Řekl nám jen, že půjdeme do vody až po potápěčích a budeme se držet nad nimi. "O.K., No problem." pravil jsem.

Všichni potápěči naskákali do vody. My za nimi. Potápěči se ponořili do hlubiny a já jsem se ocitl na hladině oceánu spolu s dalším šnorchlařem sám. Kousek od nás zakotvila naše loď, na níž zůstal jen kapitán. Koukám se do vody. Čirostí moc neoplývá. Je v ní plno planktonu. Jenže právě ten plankton je přesně to, čím se rejnoci manta živí a co je sem láká. Že bych měl ale dnes tyto mírumilovné obry plachtící oceánem spatřit, tomu jsem nevěřil. Skepticky hledím pod sebe do mořské hlubiny a dlaněmi rozbíjím velké bubliny vycházející z dýchacích přístrojů potápěčů. Voda je planktonem tak zahlcená, že naše potápěče dlící v 15 metrech na dně pode mnou ani nevidím.

Po chvíli se dole něco začíná dít. V husté polévce planktonu probleskují bělostná břicha mant, jak akrobaticky tančí nad útesem.

"Páni, ony tam jsou!" zvolám v duchu a snažím se potopit hlouběji. Jak se nořím do vody, obraz se zjasňuje. Dole vidím skupinu potápěčů, nad kterými plachtí hejno mant útesových. Ovšem to už mi v plicích dochází kyslík a musím zpět na hladinu. V tu chvíli přístrojovým potápěčům opravdu závidím. Oni si na dně užívají ladného baletu mant, zatímco já se koukám z hladiny jen do planktonem zkalené vody.

Potápím se dolů tak často, jak jen je to možné. Hluboký nádech, pak mocně zamávám ploutvemi a vždy na okamžik se ocitnu nad potápěči u mant. Škoda, že ta voda není průzračnější. Ale to by tu asi zase nebyli rejnoci. Uběhne několik desítek minut a představení končí. Potápěči opouštějí korálovou plošinu. Já obeplouvám místo a zkoumám mělčiny pode mnou. Vtom spatřím jednu mantu útesovou, jak poklidně plave nade dnem. Pomalu ji sleduji. Občas se k ní potopím, ale jen tak, abych ji nevylekal. Jsem tak metr nad rejnokem, vidím ty jeho ďábelské rohy, mohutná křídla a dlouhý bičíkový ocas. Chvíli spolu plachtíme oceánem. Jen já a ta manta. Rejnok mě odvádí od lodi. Přestávám si uvědomovat čas, vzdálenost a prostor. Stále sleduji mantu. Uplyne hodně času, než si uvědomím, kam jsem se to s rejnokem dostal. Vystrčím hlavu nad hladinu a hledám potápěčskou bárku. Marně. Nikde ji nevidím. Až pak, tam je! Spatřím naši loď.

Ale vždyť ona mi ujíždí! Uvědomím si s hrůzou. Mávám, volám, ale je to marné. Loď už je daleko.

Jak mohli odeplout beze mě? Jak mě tu mohli nechat? Copak nevidí, že jeden klient na lodi schází? Kladu si v duchu naléhavé otázky. Jsem ve stejné situaci, jak zapomenutí potápěči ve filmu "Open Sea", natočeném podle skutečné události. Oni skončili tragicky. Již je nikdo nenašel. V poklidu uvažuji. Ne, takhle nedopadnu. Vždyť kousek odtud je ostrov. Hledím na ochranný kamenný val ostrova, o který se tříští oceánský příboj. Tam přece doplavu a vyhledám pomoc.

Jsem překvapený, jak v klidu bez paniky řeším nastalou situaci. Pak se ohlédnu a vidím naši potápěčskou loď, jak se opět přibližuje k místu, kde jsem. Aha, už mi to dochází. Naše bárka neodplula, jen sbírá jednotlivé potápěče roztroušené na hladině oceánu. Proto opustila místo, kde prvně zakotvila. Sláva!

Loď už je u mě a já spolu s několika dalšími potápěči nastupuji na palubu. Vše je o.k. Všichni jsou ve výtečné náladě. Potápěčský instruktor se mi svěřuje, že dnes to byl jedinečný zážitek. Patnáct mant spolu kroužilo nad korálovou plošinou u ostrova Lankanfinolhu. Společnost jim dělaly karety. Šťastně se vracíme domů na ostrov Embudu. Jsem radostí bez sebe. Plaval jsem s grandiózními rejnoky manta.

Potápěčské centrum Diverland na ostrově Embudu si získalo moje srdce. Je profesionální a poskytuje svým klientům maximální míru volnosti. Kdo jiný by mě nechal samotného u vnějšího útesu velkého atolu North Male ve vlnách otevřeného Indického oceánu! Takové svobody si při organizovaných výletech potápěčů a šnorchlařů užívám jen velmi zřídka. Na Maledivách mohu zapomenout na ten dril, co tak často zažívám v Egyptě. Tam dokonce mě v chráněných lokalitách nutí chodit do Rudého moře s plavací vestou, jako malého kluka.

Vlkodlak Pavel

Na Lankan Manta Point v souostroví Maledivy se vyskytují manty útesové (Reef manta ray - Manta alfredi). Jsou o něco menší jak manty obrovské označované také jako manty atlantské (Giant oceanic manta ray - Manta birostris). Manty útesové dosahují v rozpětí svých ploutví 5 metrů, manty atlantské 7 metrů (rekordní zaznamenaná velikost manty atlantské je 9 metrů).

• Potápěčské centrum Diverland
• Lankan Manta Point - Manta Point has a wide reputation as one of the most consistent sites for attracting large numbers of big manta rays. In 15 meters depth on the south east corner of Lankanfinolhu reef are several large coral rocks which mark the point where mantas converge during the south-west monsoon season. Mantas have been photographed here as early as April and as late as November. These rocks are one giant cleaner station for the mantas. Cleaner wrasses can be observed swimming out to the hovering mantas to remove old skin and parasites. The mantas circle the rocks awaiting their turn to be cleaned and when they are finished they swim gracefully up and down the reef feeding on plankton in the shallow water. Sometimes mantas come so close you can almost touch them, however divers are asked not to chase or harass mantas as they are easily frightened and less inclined to return in the future. Do not hold the top of the coral rocks or the mantas may think the cleaning station is occupied. On a sandy section at 20 meters are a number of white tip reef sharks and near the southern tip of Lankanfinolhu reef is Lankan Caves. A long section of overhangs and caves between five and 15 meters where many parrotfish, surgeon, trevally and emperor fish can be seen. Depth: 5-30 meters
• Reef Manta Ray - Manta alfredi
• Giant Oceanic Manta Ray - Manta obrovská - Manta birostris
• Manta Rays
• Potápění s mantami na Bali (Indonésie)